Existuje špatný pohyb?

23.01.2018

Tak jako zvířata nerozlišují pozitivní a negativní emoce, tak možná neexistují ani dobré a špatné pohyby, nebo o něco odborněji řečeno fyziologické a patologické pohyby nebo hybnost.

Ještě docela nedávno jsem pracovala s představou, že při poškození mozku (například cévní mozková příhoda, dětská mozková obrna,...) se dobrá hybnost vytratí a zůstane jen patologická. Ta, kterou nechceme, překáží, vadí. Pacient tak kvůli patologické hybnosti nemůže uchopit předmět nebo udělat krok vpřed, jeho mozek nutí některé svaly k činnosti, která nám prostě překáží. Takže je potřeba se této špatné hybnosti zbavit. Vyměnit ji za tu správnou fyziologickou hybnost.

A co když je to jinak. Co když to není buď a nebo. Co když to není černá a bílá. Ale spíš jin a jang nebo dvě strany mince. Jedno bez druhého nemůže být. Když je jednoho příliš, dělá to neplechu. Vojtovci, a asi nejen oni, používají trefný termín "redukovaná hybnost". To vyjadřuje fakt, že hybnost není špatná, jen ji něco chybí a úkolem rehabilitace je to, co chybí, dodat. Propojit neurony v mozku tam, kde spojení chybí nebo není dostatečné. Aby kromě spastických hamstringů začal pracovat i čtyřhlavý stehenní sval, protože pro stoj i chůzi potřebujeme oboje. A stejný princip platí nejen u neurologických pacientů, ale i u všech ortopedických pacientů a vůbec obecně. I k jizvě, kdy je kůže přirostlá ke kosti, se dá přistoupit tak, že to není špatně. Jen je k nastolení rovnováhy potřeba přidat kromě pevnosti i pružnost. Jde o neustálé hledání rovnováhy, jako ve všem v životě.

Díky téhle představě moje práce dostala nový rozměr, mnohem více mě baví obohacovat, obalovat, přidávat než proti něčemu bojovat, brát, vyměňovat jedno za druhé. Byť stále dělám stejné techniky. (Děkuju za to lektorům kurzu Vojtovy metody.)